Historky o tom, jak podřízeného načapal šéf právě v momentě, kdy si na internetu vybíral dovolenou a do toho projížděl Facebook, jsou evergreenem asi každé kanceláře. Někteří šéfové už došli tak daleko, že do firemního softwaru nainstalovali nástroje, které přístup na podobné stránky monitorují nebo rovnou blokují, a za přílišnou aktivitu na sítích už se strhávaly platy i vyhazovalo.

Další ale krčí rameny s tím, že dokud zaměstnancům nechtějí blokovat i telefony, tak s tím v době smartphonů stejně moc nenadělají, a jediné, co zmůžou, je apelovat na osobní odpovědnost. Na jednu stranu, blokování webových stránek je skutečně na úrovni základní školy, zejména v situaci, kdy mnoho z nás využívá stejný počítač pro osobní i firemní účely, a online komunikujeme i s klienty, dodavateli nebo kolegy. Sociální sítě jsou součástí našich životů a nutit dospělého člověka, aby se od nich v dnešní době na osm hodin zcela odřízl, se zdá být dost extrémním řešením. Na druhou stranu, opravdu nepůsobí dobře, když je v průběhu porady devadesáte procent lidí duchem nepřítomno, protože jsou plně ponořeni do války s internetovými trolly nebo do toho, co měl kdo z oscarových herců na sobě.
 
Je z toho nějaká cesta ven? Asi pouze k apelu na osobní zodpovědnost přidat i postihy. Tedy sociální sítě jsou jistým způsobem, s výjimkou marketingového oddělení, privilegiem, které může být odebráno, pokud se ukáže, že někdo tráví více času chatováním než prací. Kromě toho je také dobré se domluvit, že v určitých situacích, jako jsou například týmová setkání, porady managementu nebo poslední hodiny před důležitým deadlinem, zůstanou tyto stránky vypnuté, aby se všichni mohli maximálně soustředit na svůj offline výkon. Díky tomu zůstane online svět užitečným nástrojem, ale nepřevezme vládu nad pracovní morálkou.